Ocelová výztuž musí být v betonu obalena vrstvou o dané tloušťce – tzv. krycí vrstvou. Ta chrání ocel před vlhkostí a korozí a je jednou z podmínek životnosti železobetonu. Aby výztuž zůstala v požadované vzdálenosti od bednění a nespočinula přímo na dně, používají se distanční prvky. Jde o drobné plastové podložky, které udrží výztuž ve správné poloze po celou dobu betonáže. V tomto přehledu si projdeme jednotlivé typy z nabídky plastico a poradíme, kdy který zvolit.

1. Proč na krytí výztuže záleží

Pokud výztuž leží příliš blízko povrchu nebo přímo na bednění, chybí jí dostatečná ochrana betonem. To zvyšuje riziko koroze oceli a s ní i vzniku trhlin a odprýskávání betonu. Nerovnoměrné krytí navíc oslabuje konstrukci v místech, kde je vrstva nejtenčí.

Distanční prvky proto slouží k tomu, aby výztuž zůstala přesně tam, kam patří – v definované vzdálenosti od bednění. Kompletní sortiment najdete v kategorii komponenty pro hrubou stavbu.

2. Distanční prvek pro výztuž – základní volba

Nejjednodušší variantou je distanční prvek pro výztuž – robustní plastová podložka o výšce 1,5 cm určená pro výztuž o maximálním průměru 12 mm.

Je to spolehlivá volba všude, kde potřebujete jednoduše a rychle podložit výztuž na požadovanou výšku. Dodává se v balení po 100 kusech.

3. Kruhový distanční prvek – univerzální řešení

Tam, kde pracujete s více průměry oceli, se hodí kruhový distanční prvek. Je vhodný pro ocel o průměru Ø 6/10 mm a nabízí zvýšenou stabilitu proti převrácení díky rozšířeným opěrným plochám.

Jeho vnější žebra mají minimální kontakt s bedněním. K dispozici je ve třech variantách vzdálenosti krytí – 15, 20 a 25 mm – takže si vyberete přesně podle požadované tloušťky krycí vrstvy.

4. Prvky pro vodorovnou výztuž a varianta HARD

Pro ležatou výztuž je určený distanční prvek pro vodorovnou výztuž, dostupný ve výškách 15, 20 a 25 mm pro výztuž do průměru 8 mm, v černé barvě.

Pokud potřebujete vyšší podložení a pevnější provedení, sáhněte po variantě distanční prvek pro výztuž HARD z pevného plastu, s výškou 20 až 30 mm a pro výztuž o maximálním průměru 12 mm.

5. Jak vybrat správný distanční prvek

Výběr se řídí hlavně dvěma údaji: požadovanou vzdáleností krytí a průměrem použité výztuže. Podle toho zvolíte odpovídající výšku prvku a variantu vhodnou pro daný průměr oceli.

Roli hraje i poloha výztuže – jiný prvek se hodí pro svislé podložení a jiný pro vodorovnou výztuž. U vyššího zatížení nebo potřeby většího krytí je vhodnější pevnější varianta HARD.

Nejčastější chyby

• výztuž uložená přímo na bednění bez distančních prvků,
• volba prvku s nevhodnou výškou vzhledem k požadovanému krytí,
• použití prvku pro větší průměr výztuže, než na jaký je určený,
• příliš málo prvků, takže se výztuž mezi nimi prohýbá,
• nerovnoměrné rozmístění a tím kolísající tloušťka krycí vrstvy.

Shrnutí

Distanční prvky jsou levné, ale zásadní – rozhodují o tom, zda bude mít krycí vrstva betonu po celé ploše stejnou tloušťku. Základní podložka poslouží pro běžné podložení, kruhový prvek pro více průměrů oceli, prvky pro vodorovnou výztuž pro ležatou výztuž a varianta HARD tam, kde je potřeba vyšší a pevnější podložení. Vždy vybírejte podle požadovaného krytí a průměru výztuže.